Jsme smutni na zádech

a modříny nás raní,

za vleku podzimků náš dech

se zubatí a krátí...

 

Ve spárech zdiv, líčena za vrata,

zima se zatíná a zdvihá zdymadla,

oděrky nahých keřů,

rzivá čepel do svitu stříbra.

 

Přeludy kreslené do šera,

dlaně, stonavé na zídkách,

přebírá krajky, krajiny a jména

a v snění škubá nehtů hranami.